(eng): V této práci vyhodnocujeme, do jaké míry centrální banky uplatňující režim cílování inflace použily úrokové sazby v reakci na vývoj finančních nerovnováh, a to nad rámec odezvy skrze konvenční složky Taylorova pravidla. Nejprve používáme vícerozměrný strukturální model časových řad s cílem odhadnout finanční cykly pro Austrálii, Kanadu, Japonsko, Nový Zéland, Švédsko, Spojené království a Spojené státy americké. Následně odhadujeme reakční funkce s časově proměnlivými koeficienty, které jsou nad rámec standardních proměnných obohaceny o složku finančního cyklu. Reakci na vývoj finančního cyklu pak interpretujeme jako snahu centrálních bank o uplatňování „politiky jdoucí proti větru finančních nerovnováh“. Historická dekompozice úrokových sazeb naznačuje, že většina zkoumaných centrálních bank v minulosti zvýšila úrokové sazby v reakci na zvyšující se ceny aktiv a vzestupnou fázi úvěrového cyklu, a to včetně období předcházejícího globální finanční krizi v roce 2008. Odezva úrokových sazeb na vývoj finančního cyklu je zřetelnější na ex post datech než na datech v pseudoreálném čase. Nakonec dokumentujeme, že finanční krize z roku 2008 měla menší dopad na vývoj úvěrů a reálné ceny bydlení v zemích, kde byly reakce úrokových sazeb na finanční cykly doprovázeny makroobezřetnostními opatřeními.

(eng): We evaluate to what extent inflation-targeting central banks appear to have used their interest rate policies to respond to financial imbalances beyond the reaction via the conventional Taylor-rule variables. First, we use the multivariate structural time series model to extract financial cycles for Australia, Canada, Japan, New Zealand, Sweden, the United Kingdom, and the United States. We then estimate time-varying monetary policy reaction functions extended for the financial cycle. We interpret the responses to the financial cycle as attempts to lean against the wind of financial imbalances. The historical decompositions of interest rates reveal that most central banks raised interest rates in response to asset prices and credit booms in the past, including in the years preceding the global financial crisis. The interest rate response to financial cycles is more pronounced with ex-post than with pseudo real-time data. Finally, we document that the financial crisis of 2008 had less of an impact on credit and real housing prices in countries where the interest rate responses to financial cycles were accompanied by macroprudential measures.