V rámci projektu TAČR NOMŘÍZ řešíme problematiku řízení povrchové dopravy v malé městské oblasti na pokraji saturace. Ukazuje se, že stávající makroskopický model, založený na hydrodynamické analogii, poskytuje při modelování dopravní situace mezi dvěma řízenými křižovatkami nepříliš uspokojivé výsledky. V příspěvku si ukáži, kde je patrně největší zdroj nepřesnosti původního modelu a představím jedno z možných řešení, založené na po částech lineárním modelu dopravního proudu.